Na základce nás učila skvělá učitelka matematiky paní Marie Hříbalová. Měla mě ráda. Matematika mi šla dobře a taky jsem byla vejlupek, kterého učitelé buď nenáviděli nebo milovali. Patřila ke druhé skupině.
Věčný enfant terrible
Byla jsem divoké dítě a všechno dělala naplno. Jednou jsem si při fotbalu s klukama zlomila nadvakrát nohu a musela zůstat měsíc doma. Paní Hříbalová k nám dojížděla a učila mě látku, kterou probírali, abych moc nezameškala.
Jednou jsme se u čaje a bábovky zase učily, když mamka otevřela dveře. Řekla, že přišel táta Rosti (kluka z naší party) a na něco se mě chce zeptat. A jestli prý v něčem nemám prsty. Dnes už vážně nevím, o co přesně šlo. Vzpomínám si jen, že jsem vylétla jak čert z krabičky a vztekala se, že se žádným chlápkem nic rozebírat nebudu. Sršela jsem jako prskavka a chvíli se s mamkou hádala. Ta se raději spěšně učitelce omluvila a odešla.
To špatné tě semele
Matematikářka se na mě podívala. Řekla, že mám v sobě spoustu dobrého, ale neumím ovládat to špatné. „Nikdo není jen dobrý. Všichni máme v sobě ještě něco, na co nejsme pyšní. Ty by ses ale měla naučit, jak to špatné potlačit, nebo tě to jednou semele.“
Proč tahle vzpomínka?
Včera jsme měli s Méďou povídavý večer. Někdy takhle propíráme náš vztah, abychom ho pak vyhodili čistý ven na šňůru, on se zalil sluncem a proschnul. Což mimo jiné obnáší i uvědomění si každého z nás, co by se dalo zlepšit, co není pro toho druhého tak v pohodě a na čem můžeme zapracovat.
No.
A včera při tomhle povídání jsem si na matematikářku vzpomněla a přiznala si, že jsem si její slova moc k srdci nevzala. V té jízdě s nohou na plynu, kterou jsem absolvovala v pubertě a na startu dospělosti, na to nebyl čas. A Hříbalová měla tenkrát pravdu. Semlelo mě to.
Protiklady se přitahují
Výhrou je, že mám Méďu. Svůj extrémní protiklad. Trvalo to drahně let, ale podařilo se mu donutit mě mluvit o problémech otevřeně. Nedusit v sobě pochyby, vztek, protože ta exploze, která je v takovém případě neodvratná, za to nestojí. Taky má schopnost dokazovat mi na mých dobrých vlastnostech, jak jsem v jeho očích dokonalá. Trpělivě usměrňuje erupce mé emoční energie a povzbuzuje mě…
Dokonalý není nikdo
Jednoduše jsem za těch víc jak dvacet let s Medvědem přišla na to, že to špatné v sobě bychom neměli přehlížet, ani brát na lehkou váhu. Že je přínosné naučit se vnímat kritiku s potřebným odstupem, ale také s plnou vahou odpovědnosti. Rozlišovat, co jsme zpackali a za co se můžeme pochválit. Dospět ve vztahu k absolutní otevřenosti.
A uvědomit si jednu zásadní věc: Dokonalý není nikdo.
Přeji všem krásný víkend, zalitý sluncem.
Aby to proprané rychle proschlo.
Howgh.
