| TITUL | SITUACE | ZADÁNO TISKÁRNĚ | DATUM VYDÁNÍ |
| JALOVÝ NOCI | Jednání s tiskárnou | ||
| ŠNYCL S KNEDLÍKEM | Korektury | ||
| ODPUSTKY A OTOČENÝ KŘÍŽE | V přípravě |
Ukázky
JALOVÝ NOCI
ŠNYCL S KNEDLÍKEM
VYHOĎ TY KRÁVY OKNEM
Dnes jsou výlety brnkačka. Zvolíte cíl, vložíte do aplikace a ta vás naviguje. Jednoduchý jako facka. I pro děti základkou povinné. Jenom my s Méďou dokážeme z každé cesty udělat solidní tyjátr. On má zapnutou německou navigaci. Já českou. Tak, natruc jeden druhému.
Ty dvě se určo neznají a průser je, že každá má před sebou nejspíš docela jiný mapy. Zatímco německá chrčí svý „Rrrrechts abbiegen“ (odbočit doprava), česká lakonicky pronese, abychom jeli ještě 400 metrů a pak zahnuli vlevo. Logicky dochází k situacím, které nám prudce zvedají krevní tlak. Jako tuhle na dovolené, když jsme jeli navštívit Štramberk.
Sympatické městečko s hradem. Můžeme odpovědně prohlásit, že ho známe jak své boty. Projeli jsme ho čtyřikrát tam a pětkrát zpátky. Ty dvě navigátorky nás totiž nedokázaly ani po hodině dovést k jeskyni Šipka. Kromě toho se výrazně oteplilo a houstla atmosféra v autě.
„Jetzt links abbiegen!“ (Zahněte vlevo!), zavelí rezolutně Němka.
Rádi bychom uposlechli, ale vlevo se tyčí k nebi krpál vysypaný kamením, který je za a) soukromý a za bé) by ho těžko vyjel i tank.
„Ta kráva německá se zase někde sjela,“ ulevím si.
„Pokračujte ještě tři sta metrů a pak zahněte doleva,“ ozve se smířlivě Češka. Poslechneme ji. Hlavně, že nemusíme do krpálu.
Vjíždíme na odbočku vlevo, projedeme kolem rodinných domků, které bych už mohla malovat zpaměti a po deseti minutách se ocitáme na místě, ze kterého jsme vyjeli…
„Pokračujete dvě stě metrů a pak zahněte prudce vpravo a potom zahněte vpravo.“ Pokračuje klidným hlasem Češka a vůbec jí nepřijde divný, že máme udělat kolečko uprostřed návsi.
„Die ist bishoffen, wie Schweine.“ (Ta je ožralá jak prase.) Uleví si Méďa na adresu Češky.
Do hry vstupuje Němka. Na rozdíl od Češky nás nenutí dělat kolečko uprostřed návsi.
„Fahren sie jetzt 800 Meter gerade und dann links abbiegen“ (Jeďte rovně 800 metrů a pak zahněte vlevo.)
Řekla bych podle hlasu, že už je trochu nasraná, protože takové dva blbce, jako jsme my, nejspíš ještě v prádle neměla.
Méďa se na mě podívá a škodolibě se usměje. Ztlumím Češku a nechávám krrrrákat Němku.
Po podivném kolečku a neméně podivném propletenci serpentýn se ocitáme vedle krpálu, vysypaného kamením, který by nevyjel ani tank.
Vzhlédnu na jeho konec, kde se tyčí pevně uzavřená železná brána, která hájí privátní pozemek.
„Jetzt links abbiegen!“ trvá na svém Němka.
Méďa vypne motor.
Chvíli jen tak sedí a dívá se někam před sebe. Uvažuju, jestli ho taky napadlo, že tu polozbořenou chalupu v zatáčce by už mohl namalovat poslepu. Zašátrá v krabičce pro cigaretu. Prsty se mu třesou. Vypne navigaci a podá mi mobil.
„Stáhni prosím okno a vyhoď obě ty krávy ven,“ řekne unaveně…
Neposlechla jsem. Jeho mobil jsem přidala k tomu svému do batohu, zkontrolovala pro sichr, jestli jsou navigace skutečně vypnuté, kapsu batohu nad nimi pevně zapnula zipem a sdílela výhled přes palubní desku spolu s Méďou. Najednou bylo všechno jasný, čistý, všude ticho, nikdo nekrákal a my se konečně zase cítili jako na dovolené.
Jeskyni Šipka jsme ten den nenašli. Neva. Stejně to bude jen pár šutrů, naskládaných na sebe, jak pronesl Méďa trucovitě. „Nichts besonderes.“ (Nic zvláštního.)
Ještě chvíli jsme se kochali tím nenadálým tichem. Pak Méďa otočil auto, abychom naposledy projeli celým Štramberkem, kolem krpálu s kamením, štramberskou návsí a zamířili do našeho hotelu ve Valmezu. Tam už naštěstí trefíme i bez navigace.
