TEPLICE – K teplickým vánočním tradicím patří výstava prací keramičky Aleny Marie Kartákové. Téměř s takovou samozřejmostí, jako se každoročně rozsvěcí na náměstí Svobody vánoční strom. Výstavu letos manželé Kartákovi nazvali Od Adventu k Masopustu a v pořadí jde o čtyřiadvacátou výstavu.
Letos trochu nevesele
V sobotu 28. listopadu manželé Kartákovi zahájili výstavu vernisáží v oratoriu kostela sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí, kde se koná už po čtrnácté. Jenomže tento rok je spousta věcí jinak.
Poprvé se vernisáž konala bez živé hudby, bez svařáku, bez publika, bez přátel, se kterými se Kartákovi tak rádi setkávají zejména v době adventu. Aby společně zavzpomínali na staré dobré časy a popřáli si štěstí k nadcházejícím svátkům. Vernisáž se nemohla konat s účastí veřejnosti kvůli pandemii covidu.
Kdo měl zájem, mohl akci sledovat online. Na Aleně Kartákové, která výstavu v živém přenosu zahájila, byla znát únava a rozpaky. Prázdný výstavní prostor bez lidí duši umělce nepodpoří a radost z vykonaného díla neznásobí. Spíše naopak.
Přemýšlela jsem, jestli to má vůbec cenu
„Letos je to smutné. Celá ta doba je smutná,“ řekla mi Alena Kartáková. „Přemýšlela jsem, jestli výstavu vůbec dělat. Jestli jí nemám raději posunout do léta. Bojím se, aby sem lidi vůbec chodili.“
Známá krupská keramička nenese situaci lehce. Ona, která má ráda lidi, bývá obklopená přáteli, se najednou sama uprostřed svých prací cítí opuštěná. „Připravit takovou výstavu dá strašnou spoustu práce. A potom přijde nařízení, že se nesmí konat vernisáž za účasti veřejnosti. A nikdo neví, kdy se dveře výstavy zavřou pro lidi úplně…“
Na výstavu manželů Kartákových přicházejí lidé každý rok před Vánoci načerpat pozitivní energii prostřednictvím děl, vytvořených s neuvěřitelnou úctou k životu a s láskou k bližnímu. Přicházejí, aby nasákli neopakovatelnou atmosférou, kterou výstava nabízí. Spousta lidí už předvánoční počiny manželů Kartákových zařadila k rodinným adventním tradicím. Řada z nich tu také nakupuje dárky. Otázkou, která letos visí nad velkým keramickým betlémem jako mrak je, zda lidé přijdou a nezůstanou ze strachu zavření doma.
Čtvrt století adventních výstav
„Příští rok by to měla být pětadvacátá výstava. Čtvrt století našich adventních výstav. Nevím. Už jsem unavená a říkala jsem si, že možná skončím. Jestli to budou pořád takhle utahovat, všechno zavírat… Taková práce pro nikoho člověka netěší…“
Někdy se zaplníme smutkem a nejsme s to, se té tíhy zbavit. Aleně Kartákové se snaží zvednout náladu její manžel Pavel. Pozoruji ty dva, jak se vzájemně podporují. Myslím na to, jak musí být v této době lidem, kteří jsou bez kontaktu s rodinou a nemají Pavla, který by jim řekl: „Alenko, to bude zase dobrý, věř, mi. To zvládneme.“
Jaké budou Vánoce u Kartáků?
„Štědrý večer strávíme ve dvou. Pak ale přijede dcera s dětmi. To my se setkáme. To nám ani tahle doba nevezme. Setkáváme se jako rodina každý rok. A nebudeme ani letos dělat výjimku.“
Najděte si čas a výstavu navštivte. Čas máte do konce roku. Přijďte se podívat, co selky, muzikanti, neposedné děti nebo svérázní kocouři Aleny Kartákové zase vyvádějí. Přijďte roztát a naplnit duši vánoční atmosférou. A potěšte Alenu Kartákovou pěkným vzkazem do knihy, kterou na chodbě hlídá jeden z jejích kocourů.
To, aby věděla, že jste na ní nezapomněli. A taky, že tu výstavu nedělala zbytečně.
Článek o loňské výstavě najdete TADY.