(Spácháno letos v zimě. Nějak jsem článek zaštrachala, tak se dostal do blogu až teď.)
Když jsem odpoledne jela z Teplic domů, informovali v rádiu o nové aplikaci. Vymyslel ji nějaký známý fotograf. Umělec. První, co mě napadlo, že se svět v prdel obrací. Ale popořadě.
Aplikace funguje na principu umělé inteligence. Tedy taková AI. Vytvoříte fotku, podstrčíte ji aplikaci a ona vám oznámkuje kvalitu. Jako když nám učitelka ve škole známkovala slohové práce. Podle mě jeden velký průser. Jakmile se do umění začne tahat umělá inteligence, je s uměním šmytec.
Vezměte si třeba neplánované světelné nebo barevné nuance, které se náhodou objeví na fotce a úžasným způsobem podpoří atmosféru. Nebo netradičně pojatou kompozici, vzdálenou na hony jakémukoliv standardu, který se učí na uměleckých školách, šmouhu, která zůstane viset za pravým křídlem ptáka, co právě vzlétl, vyšisované kontury domů v mlhou přikryté ulici…
Děsí mě například představa, jakou známku by od velectěné umělé inteligence dostaly fenomenální snímky probouzejícího se rána v zahradě od pana Josefa Sudka.
Aplikace bude zpoplatněná. (Co čekat od umělce.) A jsem si jistá, že zájem o ní nás překvapí. Ostatně, žijeme v době, kdy počet laiků bývá jediným uznávaným kritériem kvality. Bohužel.
Skutečné umění ale nepatří do tabulek. Nepasuje do žádných šablon ani neodpovídá stupnici od jedné do pěti. Bývá dokonce občas na první pohled nevzhledné a má nezvratné právo oslovit každého jinak. Má právo se líbit i nelíbit. Umělecká tvorba je natolik individuální, že se v jejím hodnocení mnohdy nepotká ani stovka kritiků.
A umělá inteligence by si měla vystačit se známkováním?
Přesně vím jak tohle skončí. Tisíce stvořitelů kýčovitých fotografií západů slunce, rodinek u vánočního stromku, dětí na pláži a koťátek na gauči dostane od umělé inteligence za jedna. Stoupne jim tlak a sebevědomí. Mnozí nebudou dlouho váhat a podpořeni významným oceněním se vydají na profesionální dráhu malíře nebo fotografa. Pořídí si ateliér na hlavní třídě a na zeď pověsí snímek oznámkovaný umělou inteligencí.
Jak jsem už uvedla. Svět se v prdel obrací.
Když jsem projížděla Altenbergem, stála tam mlha jak našlehanÿ bílek do koláče. A tak jsem dole v serpentinách tu mlhu vyfotila. Protože nostalgii můžu. A přestože je mi jasný, že od umělé inteligence bych měla nejspíš za pět s mínusem, mně se ta fotka líbí.
Howgh.
