Vilu Landhaus v ulici Pod Doubravkou, se zahradou a architektonickými prvky, které nezapřou časy, kdy se Teplice mohly nazývat Malou Paříží, jsem si osahala zvenčí i zevnitř. Pracovala jsem tu čtyři roky jako metodik slovesných oborů tehdejšího okresního kulturního střediska. Čtyři roky ve společnosti dobrmanů kultury, kteří dohlíželi na to, aby umělec z předem nalajnovaného směru, třeba při sochání trpaslíka, příliš nevybočil.
Vila v té době disponovala malým divadelním sálem, ateliérem pod střechou, galerií v přízemí, řadou kanceláří, které byly jak malé taneční sály, služebním bytem, a především atmosférou s magickým geniem loci, kterou neohnula přes koleno ani tvrdá rákoska totality.
Měřítkem infikování pracovníků OKS socialistickými manýry, byla synchronizace vlastního kroku s rytmem obecně udržované loajality. Když jste přes brody kultury chtěli svědomí převést bez újmy, nesměli vás zahnat do stáda těch, co okresnímu tajemníkovi a jeho pohůnkům zobali z ruky.
Vždyť přece víte. Už nejste malí, ani divocí, jako jste bývali v těch zvláštních předrevolučních letech.(Kudrhaltka)
Každá mince má dvě strany
Pro mě bylo působení na OKS krajinou za zrcadlem. Světem, který mi umožnil zúčastňovat se pracovně spousty divadelních a literárních festivalů, zažívat jejich neobyčejnou atmosféru, setkávat se s vynikajícími kumštýři, pořádat výstavy, připravovat sborníky a spoustu dalších projektů.
Doba byla třaskavá, občas na nikom nenechala nit suchou. A my, co nebaštili pilátům z dlaní, jsme věřili, že se jednou obrátí svět naruby. S odstupem desítek let je už hodnocení dobrých a špatných vazeb irelevantní. Zezadu vás sjíždí nostalgie, vrní vám do ucha a šeptá: Kde jsou ty časy… A vy s tím chuchvalcem vzpomínek na mládí a objektivního pohledu na věc už nic moc nenaděláte.
Kdyby mohly zdi vyprávět
Zdi vily Landhaus pamatují výhry, prohry i patové situace. Významné zvedání obočí nebožtíka Jaroslava Viktory, který byl postrachem kapel a snad nejvýkonnějším spolupracovníkem OSA. Naši hádku, kdy jsme vykopali válečnou sekyru a už ji nikdy nevrátili zpátky.
Pamatují spoustu zajímavých lidí, jako byly holky v propagaci, které na rozdíl od řady dnešních grafiků uměly i skvěle malovat. Moji šéfku, která před podáním reportu odkládala srdce do šuplíku a život trhala na kusy, aby neměl šanci stárnout. Nebožtíka Štěpána Tóna, se kterým jsme vedli dlouhé rozhovory o smyslech a nesmyslech bytí a spoustu dalších lidiček i Lidí. A samozřejmě také ty, kteří mířili ke šťastným zítřkům s připnutou pěticípou hvězdou na bradavce. Za všechny třeba manželka okresního tajemníka KSČ, která dělávala své laškovné „Ty, ty, ty!“, když jsem v kanceláři pouštěla Kryla.
Co odvál čas a co neunesl
Okresní kulturní středisko vzal ďas. Skončilo v době, kdy jsem porodila dceru. V Teplicích odstartovaly demonstrace, židle okresních i místních tajemníků se povážlivě rozviklaly a letargie se obracela do naděje. Dnes už po OKSu neštěkne ani pes. Nicméně, v případě téhle žluté vily se zahradou, která poskytovala prostory tvořivým lidem, zázemí uměleckým souborům dospělých, divadlům malých forem nebo čemukoliv, co působilo jako fitness pro duši, je mi obrovsky líto, že neslouží zmíněnému účelu dál.
Ať byly zdi natáhnutý jako houba režimem, který z lidí občas dělal dobře vykrmené dobrmany, zatímco z některých stahoval kůži zaživa, vila Landhaus měla podle mého buldočího přesvědčení zůstat v majetku města. Stejně, jako spousta podobných objektů, které už dnes bohužel slouží jen hrstce vyvolených.
Z historie objektu a popis (Zdroj: internet)
– Vila Landhaus, česky Zemský dům, je neobarokní stavba, která se nachází v ulici Pod Doubravkou.
– Byla postavená nejspíše ve druhé polovině 19. století, neboť je doložené, že si ji v 80. letech téhož století pronajímala nizozemská královna.
– V roce 1902 byla kompletně přestavěna významným teplickým architektem Reinholdem Blaschkem starším. A stejně, jako ostatní jeho díla, i vila Landhaus se vyznačuje až nestřídmou dekorativností.
– Východní průčelí jednopatrové budovy s půdorysem do písmene U je členěné ryzalitem, který nad korunní římsou přechází ve vížku s cibulí. Uliční průčelí je souměrné se vchodem, nad kterým je balkon.
– Mezi lety 1939-45 v budově bydlel významný německý muzikolog Walther Hensel.
– V 90. letech 20. století zde sídlilo okresní kulturní středisko a později mj. teplické Salesiánské středisko mládeže.
– Vila byla v roce 1992 prohlášená jako součást městské památkové zóny.
– V současné době je vila v majetku manželů Ulyyan z Velké Britanie.
