Sokolovna v Dubí má jít k zemi. Město si mastí svaly k demolici už cca pět let. Chrám vzpomínek, který dnes vyhlíží víc žalostně než vznosně. Chřadnoucí hrad, kde brouzdá po chodbách strhaná samota a pod nohama jí šustí rozsypaný štěstí těch, co tu kdysi dávno propili mládí, svědomí, chalupu, krávu nebo manželství.
Známá dubská restaurace nebývala jen zázemím pro osvěžující se duše. Bývala také útočištěm pro duše oddané sportu, které využívaly prostornou tělocvičnu se zázemím. Pod jednou střechou se tak setkávaly dva světy. Ten na oko radostný, křepčící u piva, pod jehož maskou doutnaly porážky, opuštěnost a vztek. A pak ten upocený, plný bolesti, mozolů a odříkání, který ústil do vítězství nebo alespoň do radosti z přemožení sebe sama.
I mně vetkal genius loci dubské Sokolovny uzlíky do 1duše. Ve třinácti jsem tady hrála badminton. V patnácti jsme si tu se spolužáky střihli rozlučkový mejdan na konci devítky. A do třetice, můj první muž byl z Dubí a do Sokolovny si chodil spravovat náladu, reputaci i sebevědomí, jako dalších 99,9 procent chlapů v tomhle městě pod horami, kde tenkrát ještě nebyla hospoda na každém rohu.
Všechno chce své. A jestliže by dnes opravy objektu spolykaly několik desítek milionů korun, pak je rozhodnutí o demolici pochopitelné. Zkrátka tahle bouda pro bezbožné psy, molo pro opuštěné slečny, oáza zapomnění v poušti času, řetízkový kolotoč do euforie zmizí jednou z povrchu zemského. Několik dutých ran a všechno se sesune k zemi. Její trosky pak odhrnou, aby udělali místo pro velké dětské hřiště, protože čas nezastavíš. Čas nám kašle na vzpomínky, na pocity a nebude kvůli nějaké nostalgii, co z nás věčně táhne, sedět na prdeli.
Historie dubské Sokolovny (Zdroj: web Města Dubí)
V roce 1928 objednal Dělnický tělocvičný spolek v Dubí (Allgemeinen Arbeiter – Turnverrein in Eichwald) výstavbu Lidového domu v dnešní ulici U Hřiště. Lidový dům (Volkshaus) byl pojat jako multikulturní centrum se sálem (tělocvičnou) a jevištěm, šatnami, hostinskými pokoji, kuchyní, občerstvením s pivnicí, záchody a venkovním sportovištěm.
Dne 16. prosince 1929 byla vydána stavební koncese pro Všeobecnou tělovýchovnou jednotu pro Dubí a okolí. Po druhé světové válce zde krátce působil Sokol a poté TJ Baník Dubí-Cínovec. Sportovní aktivity jako například judo nebo badminton a další zde byly provozované ještě ke konci 20. století. Později už objekt sloužil jen jako resturace. Střídal provozovatele a postupně chátral.
