Standardní info manželovi, který je mimo domov: „Schatz, neteče teplá voda.“
– Běž dolů do sklepa a vyfoť „brduze dafikolpen tamisu….“
– Co mám vyfotit?
– Poklade, přece „sfrutacy pontugilose… „
– ??? Odkdy mluvíš španělsky? A jak mám vědět, co mám vyfotit, když mi říkáš takový divný slova?
– Mein Gott! Víš co, jdi do sklepa a zapni kameru. Navedu tě. (Někde syčí kobra.)
– Jsem tady. Vidím nějaké roury, hodiny, tlačítko, válec, něco tu šumí, něco bublá, ale nevidím nic z těch divných věcí, které jsi jmenoval. (Pozorně studuju text na každém plechovém štítku a Méďa skřípe zuby.)
– Poklade, prosím, neřeš to. Vyfoť všechno, co máš teď zrovna před sebou. Zejména detaily hodin vlevo a tlačítek za tím válcem.
– Jasně. Kein Problem.
Fotky nacvakané a odeslané během minuty. Vlastně to bylo jednoduchý. Mise splněna.
(Mezi námi. Kdybych věděla, že z něj instrukce polezou jak z chlupatý deky, raději bych se sprchla studenou.)
