Při jedné ze svých toulek teplickým Šanovem, jsem procházela Písečákem a všimla si kovového štítku na jedné ze skal. Stojí na něm jméno Petr Špik a datum úmrtí 5.1. 1999. Zaujala mě rozsvícená svíčka a lákalo mě poznat celý příběh. Zjistila jsem, že kovový štítek nechal vyrobit někdo z party, ke které Petr patřil. A když mi několik lidí napsalo první útržkovité informace, přiznám se, že se mi do zveřejnění starého příběhu příliš nechtělo.
Můj táta ale pokaždé říkal, že když už člověk něco nakousne, měl by to dokončit. A já to o tom štítku nakousla zveřejněním na facebookových stránkách. A taky jsem tam slíbila, že zjistím, co a jak. No a jak víte, sliby se mají plnit. Nejenom o Vánocích.
Petr Špik
Petr Špik údajně pocházel z Děčína a v Teplicích později žil. Měl přezdívku Špikoun a znalo ho v té době hodně mladých lidí. V partě, se kterou se scházel, byl oblíbený a prý se hodně líbil holkám. Býval častým hostem v restauraci U Ptáčků a později s partou navštěvovali Kalinku.
Podle informací, které mi poskytli ti, kteří ho znali, měl Petr Špik spáchat sebevraždu. V šanovském parku, a ne právě běžným způsobem. Takže v tom se šťourat nebudu. Údajně měl s sebou psa, který k němu nechtěl později pustit záchranáře. O důvodu jeho dobrovolného odchodu ze života, který před tím očividně miloval, zůstaly už jen dohady.
Zemřít mladý
Jisté je, že Petr Špik zemřel hodně mladý, což muselo být velmi bolavé pro rodinu a také pro všechny, kdo ho znali a měli rádi. Možná bychom si na základě jeho odkazu měli uvědomit, že si nás ta potvora s kosou takhle lehce nezaslouží. Že se vždycky dá najít způsob, jak porovnat na profláknutých miskách vah, co stojí za to a na co je lepší se vybodnout. A život sám o sobě váhu má, ať je jakýkoli. To neokecáme.
Vážím si party lidí, která na Petra nezapomněla. Špikoun na to shora určitě kouká a těší ho, že si kámoši občas vzpomenou. Že tady dole, i když za sebou prásknul dveřmi tak rychle a brzy, zanechal stopu, která uvízla a nerozfoukal ji vítr. Že ti, se kterými trávil nekonečné jízdy dobrodružstvím, které nazýváme mládí, nezapomněli jeho jméno. Jeho kousky, tvář, myšlenky, lásky, jeho příběh.
(Za pomoc děkuju Honzovi Macháčkovi, který poskytl fotku, Haně Bartoňové, Bohumilu Chleba Lebr a ostatním za informace.)
