Věděla jsem, do čeho lezu. Nářez. Se vším, co si pod tím dokážete představit. Nechybí nic.
Hank Chinaski, hlavní postava
Vyrůstá na periférii života, ve čtvrti pro lidi bez budoucnosti. Postupně nachází cestu, která vyhovuje. jeho náladám i nenáladám. Hrne se proti všem a všemu. Soucit, jo. Občas i u Hanka. Třeba když kluci hodili kočku rozzuřenýmu psovi. A sledovali divadlo.
Hank je označil za kretény. A odešel.
Rodina
Rodina jsou lidi, co ti dají najíst, ale nerozumí ti. A ty nerozumíš jim. Táta řezal Hanka hlava nehlava. Z vlastní neschopnosti stavěl chrám a chtěl, aby ho syn obešel. Velikou oklikou. Řezal ho za každou prkotinu. Třeba za špatně ustřižené stéblo na trávníku. Aby z kluka, kurva, něco bylo.
Řezal a řezal. Do chvíle, než z toho studeného pohledu jednou vyčetl: Ještě jednou na mě sáhni a zabiju tě.
Prostředí
Prostředí je popsané tak, že ho máte prošlapaný a okoukaný s Hankem. Místo, kde kluci z chudých famílií živí své ego nenávistí. Rvačky jsou tu na denním pořádku. Pro pozornost, respekt. Jednoduše. Když prázdnota a beznaděj přetečou okraje máminýho špinavýho kastrolu. Když si je uvědomíš vedle kluka, který před školou parkuje vlastní fáro.
Chlast a rvačky
Rvačky a chlast. Syrová a bezohledně otevřená zpověď. Krajina, kterou se budou freneticky opíjet mizantropové. Místo kde chybí výběh pro sny.
Japonci napadnou Pearl Harbor. Kámoši Hanka odcházejí na frontu. Do echt války, kde už nejde jen o rozbitý nosy. Chinaski na to sere.
Šunkový nářez. Příběh bez velkých zvratů a bez jednoznačně vymezeného konce.
Jak by řekl Hank: K čemu taky…
